Ohlednutí se za stáží

V OZ Človek v ohrození dávame priestor aj na stáže pre mladých ľudí, ktorí sa chcú niečo priučiť. Nie vždy máme šťastie na takých mimoriadne šikovných, ako nám poslala Univerzita Palackého v Olomouci. Jednou z nich bola Markéta Nardelliová, ktorej sa u nás – zdá sa – takisto páčilo. Svoje dojmy zhrnula v nasledujúcom článku.

Ohlednutí se za stáží

Konečně se u mne o slovo přihlásila praxe – studenty, absolventy, zaměstnavateli a dnes už také téměř všemi médii tolikrát skloňovaný pojem. Tentokrát to nebylo čtrnáct dnů nebo čtyři týdny, ale rovnou pět měsíců. Do bratislavské kanceláře občanského sdružení Člověk v ohrození jsem na začátku října vstupovala s myšlenkou, že mám perfektní příležitost nahlédnout a zapojit se do chodu zavedené neziskové organizace. Po několika letech intenzivního studia na univerzitě bylo potřeba přizpůsobit se pravidelnému a každodennímu pracovnímu režimu spíše přirozeným vývojem než nějakou obrovskou změnou.

Nastoupila jsem na oddělení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce a částečně také na oddělení lidských práv. Poznala jsem technické, administrativní a finanční zázemí projektů v Keni, Jižním Súdánu, Afghánistánu a na Ukrajině. V rámci filmového festivalu Jeden svět jsem měla na starosti dobrovolníky a doprovodné projekce. Zúčastnila se mezinárodní konference Development and Democracy, workshopů o evaluaci projektů a rozvojovém dobrovolnictví, ale také schůzek s některými partnery organizace.

Praxe a teorie jsou dvě naprosto odlišné věci

Ono klišé, že praxe a teorie jsou dvě naprosto odlišné věci, se opět naplnilo. Ve škole jsem získala povědomí o rozvojových teoriích, geografických, historických a socioekonomických aspektech jednotlivých regionů nebo o ideálně vystavěném projektu a jeho udržitelnosti. Díky praxi jsem se začala celým procesem rozvojové spolupráce zabývat v širších souvislostech a snažila se jej vnímat i z jiných úhlů pohledu. Debaty v kanceláři i mimo ní mi umožnily přemýšlet nad otázkami, které mě během studia nikdy nenapadly. Například to, že k úspěšné implementaci nestačí jen dobře napsaný projekt, ale také plynulá komunikace mezi donorem a organizací, organizací a terénem, medializace projektu, dobře odvedený fundraising a získání podpory veřejnosti. V tomto vidím největší přínos celé praxe.

Ráda bych zde také poděkovala kolegům i celé organizaci.

Markéta Nardelliová, Univerzita Palackého v Olomouci – Mezinárodní rozvojová studia

Stáž byla podpořena z projektů UP PSTROS a Erasmus+